Popelavý opatrovník býval kdysi mužem, který se po boku plaché srny co nejpečlivěji staral o posvátný les – dokud mu před očima neshořel na popel. I jeho srdce se rozpadlo na prach, protože zapomnělo, že smrt dává vzniknout novým květům. Nyní se zdá, že květiny, o které pečuje, spalují neviděné plameny, a jeho zahradníci jsou vyjícími bytostmi noci.